Co je zabijákem naší energie a motivace, nejen k poznávání jazyků?

Už dlouho jsem nezasedla k počítači, abych vám napsala nějaký přínosný článek, protože poslední dobou potřebuji být více spíše s lidmi fyzicky v kontaktu, než jen ve virtuálním prostředí.

Většinou, když jsem si k počítači sedla s touhou napsat nějaký článek na témata, která mě napadla, vůbec jsem neměla inspiraci, aby mi ruce začly samy běhat po klávesnici a písmenka se mi poskládala tak šikovně, aby z toho něco smysluplného vzniklo.

Let it go a flow se samo objeví

Tlak často nic neřeší a naopak věci zhoršuje. Lepší je nechat to plynout.

Tak jsem to nechala proudit, jak má, a netlačila na pilu. Dobře jsem udělala. Myslím si, že až teď nastal správný čas zasednout a psát, protože ruce mi po klávesnici běhají samy a já s vámi s radostí a lehkostí mohu sdílet mé myšlenky prostřednictvím těchto řádků.

Poslední dny se nesou v hodně kreativní náladě, a tak mě při jednom rozhovoru s mojí přítelkyní napadlo posvítit na téma, které si mě našlo samo, ale není moc veselé. Přesto si troufám říct, jím prošel téměř každý, ale jen málokdo o něm mluví. Vyhoření. Ztráta energie. Totální kolaps a rozkol. Nechuť a demotivace k čemukoli. Absolutní dno.

Ale jak z toho ven?

Smutek, pláč, vztek a absolutní bezmoc.

Toto téma vidím tak podstatné i z toho důvodu, že se často stýkám se svými klienty a slýchám, že by se tomu a tomu jazyku rádi věnovali víc, ale copak můžou? Však den má jen 24 hodin a oni se nerozkrájí. Ačkoliv se dá jazyk poznávat i po malých krůčcích a nevyžaduje to mnoho času, v tomto směru jsem však otevřená a dávám jim za pravdu.

O to víc cítím, že s vámi potřebuji sdílet i tato témata, která na první pohled s jazyky nesouvisí, ale podíváme-li se blíž, vidíme, jak jsou provázaná.

Vím totiž, jaké to je. Vím, jaké je probouzet se do nového dne, neustále brečet a nemít smysl svého bytí. Vím, jaké to je mít černé myšlenky (a na jazyk ani pomyšlení). Vím, jaké to je, když se vám na základě těchto stavů nedaří ani v práci a ani v partnerství.

Vím, jaké je být za to všechno na sebe naštvaná, vyčítat si, sebe-bičovat se a vím, jaký je ten pocit bezmoci, nevědomí a hledání řešení, které by vás zase zpátky nakoplo a nastartovalo k životu. Zažila jsem to.

Kráska k pohledání – vyčerpaná a bez chuti do života

Přesně si pamatuji ty chvíle, kdy jsem byla tak vyčerpaná, unavená, smutná, vyhořelá a bez chuti k životu, když jsem ráno seděla na posteli v naší ložnici a říkala si…

„Co dál? Co teď? Co mám dělat, abych se zase cítila dobře, měla radost jenom z toho, když vidím letět motýla a užívala si života? Proč tady vlastně jsem? Jaký je smysl toho celého? K čemu je můj život? Nedávám to, nezvládám to, nechci existovat. Může takové myšlenky mít někdo, kdo je zdravý, žije v hojnosti, v bezpečné zemi, láskyplném vztahu, má práci snů a milující rodinu? A není mi to blbé?“

Jsou lidé, kteří mají skutečné důvody k tomu být nešťastní.

Bylo. Jenže všechno jsem to prožila pár let zpátky na vlastní kůži a cítím, že přišel čas to s vámi posdílet. Zvláště, když jsem z toho našla cestu ven. ??

Pain demands to be felt. [Bolest si vyžaduje být cítěna.] Jenomže tenkrát jsem vůbec netušila, že lze takovým stavům preventivně předcházet, abych se až na takové dno vůbec nemusela dostat a také jsem netušila, že takové stavy mohou být obrovským spouštěčem životní proměny. Vyprávějte to ale člověku, který má zrovna pocit, že jeho život nemá smysl…

A právě na základě této vlastní zkušenosti jsem se rozhodla na toto téma posvítit a ty, kteří něco podobného prožívají, podpořit. Abych tím, čím jsem si prošla, mohla dát naději a víru lepších zítřků ostatním, kteří se právě uprostřed něčeho takového nacházejí a mohli se zase brzy radovat ze života a užívat si všechny jeho krásy naplno.

Vše je spojené s naší energií. Energie. Sedm písmen, tisíce představ o tom, co to vlastně je, jak nás ovlivňuje a jak s ní zacházet. I Albert Einstein se nad ní pořádně zapotil. :) Ale potřebujeme ji ke všemu, co v životě děláme. Na některé věci je jí potřeba více, na jiné zase méně.

Ačkoliv si to často neuvědomujeme, energie je všude kolem nás, je naší součástí a neustále nás pohání kupředu. My jsme energie.

Energie je naší součástí. My jsme energie v pohybu.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je pro nás vlastně důležitá? Nejen pro zvládaní každodenních věcí, které jsou pro nás zcela běžné, ať už je to práce nebo podnikání, partnerství, péče o děti a rodinu, vztahy, sport, naše koníčky a také poznávání (učení se) jazyků. Bez energie bychom si ani neškrtli.

Jak si dobíjet baterky?

Jenomže často s ní zacházíme tak nevědomě, že se úplně vybijeme, ale nedobíjíme. Chybí rovnováha mezi výdejem a příjmem. Je to úplně stejné jako s mobilem, počítačem nebo nějakou další elektronikou. Jejich baterie mají též nějakou omezenou kapacitu, kterou když překročíme, dají nám jasně najevo a upozorní, že se vybíjí, ať je připojíme ke zdroji a dobijeme, jinak se vypnou.

I my máme pouze omezenou kapacitu, kterou když vyčerpáme, jsme na nule. Jenomže problém je v tom, že často nereflektujeme to, že už jsme za hranicí své kapacity, nebo si toho všímáme, ale i tak jedeme dál za čáru až do doby, než nám tělo, duch i mysl dají červenou. Následně pak prožíváme stavy, které jsem popsala výše a jsme chodící těla bez duše. Dobrou zprávou je, že to ale jde i jinak.

Teď jsem si navíc vzpomněla na to, jak je pro nás náročné zvládat to, když máme hlad. Jsme protivní a máme blbou náladu. Já teda určitě. Natož když se dlouhodobě fyzicky a psychicky vyčerpáváme, což pak vede k nedostatku minerálů a živin v těle. Tím si zaděláváme na další pořádný problém.

Hlídejme si svou baterku a včas ji dobíjejme.

Proto je tak podstatné hlídat si svou baterku jak v rovině těla, tak ducha i mysli. Můžeme se pohybovat na čerstvém vzduchu, věnovat se aktivitám, ve kterých je nám dobře, pracovat na svém vnitřním světě a samozřejmě se také správně a pravidelně vyživovat.

Já navíc ke stravě dlouhodobě beru Intru, což je směs bylin od Lifestyle, další výživové doplňky od Pharmanex (NuSkin), fytominerály od Energy a sezónně přidávám také chlorellu, zelený ječmen, spirulínu v trojkombinaci, Schüsslerovy soli a do vany si ráda dávám Jenschurovy zásadité soli.

Důležitý je také odpočinek, klidně i aktivní, a respektování svých hranic. Pokud jsme se sebou v kontaktu, moc dobře víme, kdy už jsme za čárou. Někdy, když mi průběžné dobíjení se nefunguje, mám od těla okamžitou odezvu. Stačí jet jen pár dní na doraz a vydávat víc, než dočerpám, a tělo mě hned varuje.

Začne se mi motat a točit hlava. Vertigo, ale takové, že pak nejsem schopná ničeho, protože zvracím a sebemenší pohyb je pro mě utrpením. Takže si dávám velký pozor, kdy už je toho na mě moc, respektuji své hranice a tomu upravuji režim – převážně pracovní.

Učitel, který nás vede k sobě samým

Nedostatek energie je v tomto případě skvělým učitelem, který nás vede k vědomému vnímání sebe samých a svých potřeb. Vědomě totiž vnímáme, co naše tělo, ale také duch a mysl, potřebuje ještě daleko předtím, než dojde za hranu. Učí nás také uvědomění, že naše fyzická energie souvisí s psychikou, což je zcela přirozené. Tělo, duch i mysl jsou propojené a dobře mezi sebou komunikují. Etikoterapie a s ní související psychosomatika je věda, která se tímto propojením zabývá.

Naslouchejme svému vnitřnímu učiteli.

Je zcela přirozené si přiznat, že jsem neselhal/a, když je mi špatně, jenom zkrátka nemám energii to všechno zvládat a je to pro mě pouhou zprávou, kterou si potřebuji dát do souvislostí a pochopit ji. Z toho plyne pečovat o sebe tak dobře, jako pečujete například o svůj mobil, který každý den dobíjíte.

Když je vybitý, neříkáte mu, že je neschopný, že to nezvládl a zase se vybil, nezlobíte se na něj, nenadáváte mu, nebrečíte nad ním. Ne. Normálně ho vezmete a strčíte do zástrčky, anebo do power banky, aby se nabil. Často jej dobíjíme i průběžně. Nic víc, nic míň.

Teď když to píšu, přijde mi to opravdu až humorné. Vemte si, jak absurdní stavy pak zbytečně prožíváme. :) S námi je to ale zcela stejné. My se ale pořád divíme, že se vybíjíme, zlobíme se na sebe, vztekáme se, nechápeme to, neuvědomujeme si to, nerespektujeme se, nadáváme si, neprojevujeme si lásku… v dlouhodobém horizontu to ale není jen o tom, že jste se nenajedli nebo pár nocí nevyspali.

Když přes den chodíte do práce, nebo makáte na svém podnikání, pak skáčete kolem domácnosti, dětí, věnujete se partnerovi, do toho máte ještě psa a další povinnosti, málo spíte, nepravidelně jíte, pak se vám mnohem víc a rychleji vyčerpávají zásoby živin, minerálů a vitamínů. Je potřeba je preventivně doplňovat. Není to jen o tom vyspat se a nebo si o víkendu zajít na procházku. Je potřeba dobíjet mnohem vědoměji a intenzivněji.

Nejsem v tomto oboru expert, ale mnozí lidé ano, stačí si jen najít toho svého človíčka. Je spousta cest, jak si pomoci. Najděte tu svou cestu a zaměřte se na to, jak zregenerovat dlouhodobě vyšťavenou baterku. :)

Pro mě je to velké pochopení, nejdůležitější AHA moment, nejfukčnější rada pro psychickou pohodu každého, kdo se chce cítit ve svém těle dobře, na který jsem si v průběhu posledních tří let přišla, a po kterém se mi hodně ulevilo. Díky tomu zvládám všechno mnohem líp, protože se zaměřuji na věci a činnosti, které jsou skutečně podstatné a ty další buď deleguji, anebo je nechám být, pokud nejsou důležité.

Udělejte si na sebe každý den aspoň půl hodiny času a užijte si ho. Pro sebe. Bez výčitek toho, že nestíháte to a to, musíte zařídit ještě to a toto, měl/a byste ještě tamto a tamto… Právě toto je začarovaný kruh, který vás nahodí do spirály vyhoření.

Kladení nároků na sebe ve formě slov „měl/a bych“ a „musím“ jsou zabijákem motivace úplně ke všemu. K jazykům speciálně. Je za tím hodně cítít povinnost a tlak do něčeho, co třeba ani v danou chvíli skutečně dělat nechcete. Tím si sekáte své vlastní flow, pocit lehkosti a radosti z dané činnosti.

 

Dozvíte se například to jak takovým situacím bez energie preventivně předcházet, jak nakládat se svou energií, jak ji doplňovat, jak včas rozpoznat, kdy mi energie ubývá, a pokud nastane chvíle, kdy padám do propasti, jak ji řešit, jak vstát a všechno zvládnout. Také se dozvíte jak to řešit, když už v propasti jste úplně na dně a nevíte, jak se z ní dostat ven.

A pokud máte to štěstí, a s takovým stavem jste se nesetkali, i tak jste tady správně, protože na webináři si ujasníte, kam proudí vaše energie, jak ji správně nasměrovat, jak se o ní starat, abyste jí měli stále dostatek a cítili se dobře, v pohodě a v radosti.

Na webinář se moc těším. S Lenkou z něj cítíme laskavost, něhu a pohlazení pro naše duše. ♥ Uvidíme se tam?