Znalost jazyka otevírá brány různým příležitostem. To, že se zatím nedomluvíte, nebo se domluvíte, ale pociťujete strach, obavy, nedodatečné sebe-vědomí... nezávisí na věku, okolnostech, vaší paměti, možnostech k mluvení a času, který poznávání jazyka věnujete. Tyto projevy jsou pouze výsledkem nastavení vašeho podvědomí a mysli.

Objevíme, co všechno se ve vašem vztahu k jazyku skrývá, tento prostor vyčistíme a přenastavíme tak, aby se jazyk stal naším skvělým partnerem, znali jsme ho, cítili jsme se s ním bezpečně, příjemně a šel Vám lehce, hravě a rychle.

Především poznáte další část sebe, a to skrze různé meditace, malování, pohyb a hudbu. Zažijete několik rituálů a započnete svoji cestu poznání jazyka. V další části semináře se otestujete a zjistíte, jaký jste studijní typ, poznáte, jak se přímo Vám nejlépe učí a jaké výukové metody jsou pro Vás vhodné. Vytvoříte si svoji vlastní mapu, podle které vykročíte na cestu.

Jazyk si můžete představit jako svého partnera, kterého milujete, nebo jako květinu, o kterou se staráte, zaléváte ji a opečováváte. Pokud se květině daří, roste, vzkvétá, září a množí se.

Ale pokud je například na záhonku nebo v květináči, kde nemá dostatek světla, je zarostlá plevelem, nezaléváte ji a nepečujete o ni, je jí úzko a nejraději by z takové prostředí utekla. Následně usychá, chřadne a umírá.

Záhonek je forma, prostřednictvím které květinu vyživujeme, v našem případě jazyků to budou například různé metody učení, jazykové prostředí... Zálivka a péče o květinu představuje naše návyky a podmínky, které jazyku dáváme.

Plevel může představovat naše strachy, obavy a bloky, které nám brání plnohodnotně rozvinout naše jazykové schopnosti a ukázat je světu.

No a jak z toho ven? Jedině tak, že ten plevel vytrháte, záhonek okopete a zavlažíte ho čistou vodou, aby se květinám dařilo a byly blažené :)

Ve společnosti, ve školách a v samostudiu je běžné, že se všichni něco učíme a rveme to do hlavy, ač hlava chce či nechce. Přitom to nikam nevede, natož k vytouženým výsledkům. 

Je to jako s kontejnerem na papír, který je až po víko plný, ale my do něj stejně chceme za každou cenu nacpat ještě tyhle poslední dvě krabice. Tím se nám stává, že se sami uvězníme v určité papírové krabici. Uvězníme do ní naši mysl.

Ta se stane přeplněnou a nemůže přijímat. Stejně jako třeba váš počítač, který má plnou paměť. Pak se divíme, že se nám nedaří rozvíjet se dál. Jsme zaseklí a stojíme na jednom místě. Ať se snažíme, jak se snažíme, prostě to nejde.

Přitom je to tak jedno-duché. Stačí vyprázdnit mysl, abychom mohli přijímat nové věci, zážitky a informace. Začít na zelené louce. Vím, že si teď říkáte: „Vyprázdnit mysl, to se jí lehce říká, ale jak to mám jako udělat?”

Přesně to společně uděláme na semináři. Otevřeme prostor pro nové. Protože bez čistého a uvolněného prostoru nemůžeme přijmout nic dalšího. Uvidíme se? :)