Můj proud kreativity, aneb proč jsem se rozhodla psát svůj osobní blog

Od malička jsem milovala, když jsem mohla napsat nějakou slohovou práci, do níž jsem vnesla alespoň kousek sama sebe. Bavilo mě sdílet s lidmi moje myšlenky, názory, životní přesvědčení, zkušenosti, díky kterým jsem se něco naučila a posunula se v životě dál. Jsem tvor společenský a baví mě lidem předávat moje vhledy. Cítím, že je to moje poslání.

Nálepka rebelky

V období svého dospívání jsem si psala deník. Nebyl to typ deníku, že bych si do něj zapisovala každý den, na to jsem moc nebyla. Razím pravidlo, že život se má žít, a zapisovat si každou maličkost je pro mě ztráta drahocenného času, který bych mohla využít mnohem produktivněji. Tento deník byl takovou mojí vrbou. Zapisovala jsem si do něj události a příběhy, které se mi staly a nějakým způsobem mi ublížily nebo mě ranily. Zkrátka jsem přes psaní vyplavovala svoje emoce a prožitky, které jsem zkrátka neměla komu říct. Od malička mě považovaly za rebelku a hůř zvladatelné dítě. Takže jsem dostala nálepku a bylo vymalováno :-).

Moje vrba, která vyslyšela všechno

Nicméně na své dětství vzpomínám velice pozitivně a ráda. Ale občas se mi ještě na mysli vynoří okamžiky, kdy mi nebylo do zpěvu (což je pro mě nepřirozený stav, protože zpěvem žiji a miluji ho :-) ). No a tyto okamžiky jsem si zapisovala. Zapisovala jsem si také různé situace, při kterých jsem se musela rozhodnout, ale nevěděla jsem, jakou cestou se vydat. Všechny pocity, které jsem v sobě dál nemohla držet ale udržel papír. Tak jsem psala. Po sobě jsem pak své psané dílo nikdy nečetla – nebylo třeba. Všechny pocity se vynořily, vypsala jsem se z nich, a tak jsem neměla potřebu se v nich dál rýpat. Deník jsem pak vždycky zavřela a vložila do krásné blankytně zelené krabice, kde nějakou dobu ležel, než jsem ho zase vytáhla a začala ulevovat své duši.

Psaní je pro mě symbolem proudu kreativity

Takže psaní je pro mě určitá forma sebe-vyjádření, sebe-realizace a uspokojení. Plním si jím určitou potřebu, a tou je sdílení. A kdo ví, třeba moje zážitky a prožitky mohou někomu dalšímu ukázat ten správný směr na cestě ve svém životě.

Co lidem předávám?

Mám ráda lidi. Takové, se kterými je mi dobře a cítím určitou rezonanci. Jsem expert na organizování, miluji cestování, cizí jazyky, hudbu, zpěv a spiritualitu a mým posláním je vést lidi k přirozenému a zážitkovému učení skrze vlastní prožitky. Mojí vášní je poznávání lidí, jejich příběhů a vím, že pro některé není vůbec lehké zvládat nároky dnešní společnosti a udržet s ní tempo.

Moje úžasná práce

Toto zjištění mě na přelomu roku 2012 a 2013 dovedlo k založení vlastního vzdělávacího centra SOLIS ORTUS, kde působím převážně v managementu a je mi ctí, že mohu poznávat úžasné osobnosti, sdílet s nimi jejich jedinečné životní příběhy a provázet je na jejich cestě sebe-poznání a sebe-vzdělání. Ten pocit, že dělám práci, která lidi posouvá dále, je pro mě naprosto úžasný a naplňující. Miluji svoji práci.

Můj sen

Vždycky jsem toužila a snila o tom, že napíšu svoji knihu. Tak jsem se pro to jednoho dne rozhodla a vytvořila jsem svůj první eBook Jak se rychle a efektivně naučit cizí jazyk. Je zdarma. Světlo světa spatřil na podzim minulého roku. Byl to takový experiment, zda vůbec dokážu napsat svoji knížku. Tak jsem to prostě udělala. Není to nějaká tlustá bichle s gramatikou apod., spíše taková štíhlá kuchařka o tom, co si vůbec ujasnit před tím, než člověk s cizími jazyky začne. A moje touha po tom, napsat knihu, která vyjde i v tištěné podobě, ve mně stále hoří. To pro vás znamená, že se co nevidět dočkáte další knihy, která bude i s praktickými návody. A jakými? To se nechte překvapit :-)

A proč píšu svůj vlastní osobní blog?

A proč mám svůj blog? Blog je pro mě takové kouzelné slovíčko, umožňuje mi právě sdílet moje myšlenkové pochody s celým světem, psaní je pro mě léčivou terapií. A mé příběhy a zážitky už nemusí ležet v blankytně zelené krabici :-)