O motivaci dětí i dospělých a o tom, co nás při poznávání jazyků pohání vpřed (podcast + článek #3)

V tomto článku a podcastu vám odpovím na tyto otázky:

  • Jakou úlohu hraje motivace v procesu poznávání jazyků,
  • jaká jsou pravidla, podle kterých je dobré se řídit při motivaci dětí i dospělých,
  • jaké jsou mé tipy, které vaši motivaci prohloubí,
  • čemu je dobré se naopak vyhnout,
  • jak na motivaci a její typy nahlíží moderní neuropsychologie,
  • jaká je jedna věc, co vás jisto jistě namotivuje a dodá sílu,
  • moje kouzelné poselství a doporučení na závěr.

Podcast Hurá za poznáním s Markétou si můžete pustit jak na Spotify, tak iTunes, dalších platformách a nejdete ho i na mém YouTube kanálu. Zaposlouchat se do něj můžete klidně přímo tady.

 *****

A pro ty z vás, které teď nemůžete poslouchat, přesto si nechcete nechat obsah podcastu ujít, přidávám obsah podcastu i v tomto článku

Často se mě ptáte…

V poslední době od vás dostávám dotazy týkající se toho, jak vytrvat při poznávání a studiu jazyka.

Také jsem dostala krásný dotaz od mého bývalého klienta, kterého jsem provázela hrou na klavír, spočívající v tom, jak vlastně správně motivovat děti k tomu, aby chtěly poznávat a učit se něco, čemu nerozumí (např. angličtinu, němčinu nebo jakýkoli jiný jazyk), a zda-li bych k tomuto tématu mohla dát nějaké odpovědi a vhledy.

Je pravda, že toto téma jste u mě zatím na mém blogu zřejmě nenašli, protože nejčastěji jsou mými klienty na jazyky dospělí, ale za těch 10 let, co se jazykům profesionálně věnuji, mi už pod rukama prošly stovky dětí. V současné době jich mám nejvíce ve svých individuálních kurzech hry na klavír.

Ráda bych vám tedy v kontextu ráda dala odpovědi na to, co nám v souvislosti s motivací může u dětí pomoci a v čem se to kolikrát shoduje i s tím, co můžeme aplikovat na nás samotných, dospělých.

Sepsala jsem několik pravidel, kterými je možné se řídit. Pojďme se na ně společně podívat.


Pravidlo č. 1: Dává mi to smysl?

Toto pravidlo je tak stěžejní, že se line napříč vším tím, čemu jsme se v životě rozhodli věnovat pozornost a říct ANO.

Toto pravidlo jde 100% aplikovat jak u dětí, tak dospělých, protože pokud za svojí aktivitou nevidíme smysl, to, co nám to přinese a jaký to má přesah, tak poté svou motivaci ztrácíme a nechce se nám dál pokračovat.

U dětí speciálně je potřeba, aby jim to, co dělají, dávalo smysl, nadchly se pro to a chtěly se tomu věnovat. Je tedy nutné je lehkou a jemnou formou zaujmout.

Ukázat jim možnosti, co díky tomu, že budou umět jazyk, budou moci dělat, co všechno se za tím skrývá, s kým se budou moci bavit, jaký svět jim to nabízí.

Takže pravidlo č. 1: Ukažte si/jim, že to opravdu má smysl a co všechno vám to může přinést. Následně o tom spolu můžete diskutovat a hezky se o tom pobavit, což může i více upevnit váš vztah.

Hlavně je do ničeho netlačit a nenutit, tím se ještě víc seknou a nebudou chtít dělet nic. Přece jen, pokud za tím, do čeho investujeme energii, čas a v konečném důsledku i peníze, nevidíme jeho smysl, přínos a přesah, tak nás to ovlivní.

Buď tak, že se tomu chceme věnovat a skutečně to pak i děláme, anebo se tomu nechceme věnovat a dřív nebo později jdeme od toho. Případně jenom naoko děláme, že se tomu věnujeme. Tím pádem je to pro nás ztráta.

Pravidlo č. 2: Jak to vidíš?

Druhé pravidlo na to první krásně navazuje. Je o tom, abychom se dětí zeptali, jak to vidí oni. Zda-li je jazyk baví a vidí v něm smysl. Například po týdnu od aplikace pravidla č. 1. Je to pro nás navíc krásná zpětná vazba.

Tento způsob komunikace určitě prohloubí i váš vztah s vaším dítětem a uvidíte to jeho očima, což vám dá zase pochopení. Určitě tohle nelze praktikovat u úplně malých dětí, ale kolem těch 7-8 let jsou děti způsobilé na to odpovědět.

Nešvar ze školních lavic

Je zde také třeba brát v potaz to, že budou odpovídat většinou v souvislosti s tím, jaký základ jim dal školský systém a učitelky ve škole. Jaké pocity se jim za tím vším vynoří a jaké asociace budou vnímat.

Nedej bohu, pokud je to učitelka, která si na dětech léčí své vlastní komplexy a nevyrovnanou psychiku. V minulosti jsem se s tímto nešvarem hojně setkávala na svých individuálních jazykových lekcích, kam mi dětičky chodily. Jejich rodiče chtěli, aby si zlepšily ve škole známky, a tak je ke mně poslali na doučování.

V průběhu našich hodin jsem ale postupně zjišťovala, jaký vztah dítko k danému jazyku má, a to se samozřejmě dotýkalo i učitele. Chodily ke mně např. takové dětičky, jejichž učitelka o nich před nimi mluvila jako o blbcích, co nic neumí, házela po nich křídy, když něco neřekly správně apod., o čemž samozřejmě rodiče neměli ani zdání.

Asi si dovedete představit, jak se to psychicky na dětech podepsalo a co za práci jsem pak měla, abych v nich naopak probudila hezké pocity v souvislosti s jazykem, odbourala vzdorovitost a nechuť se tomu věnovat, a naladila je na pozitivní vlnu.

Ačkoliv se my sami měníme v čase, naše mysl a podvědomí si vzpomínky uchovává.
Ačkoliv se my sami měníme v čase, naše mysl a podvědomí si vzpomínky uchovává.

Kdo se víc ptá, ten víc ví

Tím chci tedy upozornit na to, že pokud se jich budete ptát na jejich názor, a na to, jak to vidí, jak vnímají daný jazyk, co si o myslí, že jim to může přinést, zda-li je to baví…, tak se v tomto směru může probudit i něco, co si nesou ze škol od učitelů.

Toto ovlivňuje celkové jejich vnímání a především i vnímání jich samých, tzn. jak se vidí ony samy. Protože když vám někdo říká, že jste hlupák, máte pak tendenci si i myslet, že tomu tak skutečně je. Ať chcete, nebo ne, podvědomě vás to dost silně ovlivňuje, a to na neurologické úrovni vnímání vaší identity.

Proto se klidně i nebojete zeptat na to, zda-li mají svého učitele/učitelku rády a jak se k nim chová.

To tedy bylo druhé pravidlo. Jdeme na třetí.

Pravidlo č. 3: Respektujte to, o co se přirozeně zajímáte a podporujte své silné stránky

To, co rádi děláte v češtině, o co se přirozeně zajímáte, můžete v pohodě dělat i v němčině, francouzštině, angličtině a dalších jazycích. Stačí tedy znát to, co vás baví, čemu se věnujete, a podle toho si pak vybrat činnosti a materiály, které tyto vaše zájmy a silné stránky podpoří.

Mohou to být třeba písničky, seriály, knížky, nějaké povídání (na YT jsou toho mraky), nebo cokoliv dalšího. Nemusíte se učit a poznávat jazyk jenom z nudné učebnice, jak nás k tomu vede školský systém.

Jak nejlépe přijímáte nové informace?

Také je třeba brát v potaz i způsob, jakým nejsnáze přijímáte nové informace a poznáváte nové. Pokud jste více:

  • vizuální a dělá vám dobře, když se učíte pomocí toho, že informace rádi vidíte – třeba napsané, nakreslené apod.,
  • sluchový, nebo-li auditivní typ, tzn., že převážně informace přijímáte pomocí svého sluchu – třeba díky nějakému namluveného příběhu,
  • anebo kinestetický, neboli pohybový typ, kde vám vyhovuje se hýbat, vše si v praxi osahat a vyzkoušet v kombinaci se svými smysly.
  • Případně můžete být i kombinací těchto výše zmíněných typů.

Znalost toho, jak nejlépe se nám učí a poznává nové pro nás může znamenat zjednodušení celého procesu učení. Můžete si u mě stáhnout minikurz se třemi díly eBooku, videí a mp3 nahrávek Jak se rychle a efektivně naučit jakýkoli jazyk, jehož součástí je i test na studijní typ.

Napoví vám, jaký reprezentační smysl u vás převažuje a získáte doporučení, co zařadit do svého studia, aby pro vás poznávání jazyka bylo ještě více efektivní a využili jste tak své přirozené dary naplno. :)

Pravidlo č. 4: Buďte v hlavní roli

Nechte své dítě řídit si svou vybranou činnost. Ať má prostor. Vymyslete spolu třeba nějakou aktivitu a nechte ho hrát hlavní roli. :)

Například já jsem jako malá milovala hraní na školu a vždy jsem chtěla být učitelkou. Měla jsem tabuli, a to, co jsme dělali ve škole, jsem si na ní psala, a pak jsem to jako by vysvětlovala svým pomyslným žákům ve třídě. Takhle jsem se učila. :)

Vy si spolu třeba také můžete zahrát na to, že vaše dítě bude učitel/ka němčiny, angličtiny, francouzštiny (jakéhokoli jazyka, který se učí) a zopakujete si na tom třeba slovíčka, co má vaše dítko umět do školy. :) Stejně tak to můžete dělat pro jakýkoli jiný předmět.

Nebo spolu můžete vymyslet hru na cokoliv jiného. Zase, ne každý chce být učitelkou. Třeba se vaše dítě chce stát kosmonautem/kou, kde se mluví jenom anglicky. :D Vymyslete spolu cokoliv a udělejte si z toho srandu.

Důležité je, že své dítě necháte tu aktivitu samostatně korigovat. Kdo se při učení a poznávání nového baví, ten si toho také více pamatuje, a tím pádem víc ví. :)

Třeba jako my dvě s Anní při hře na piano, kdy se bavíme dokonale. :)


Pravidlo č. 5: Stanovte si milník

Co by to bylo za smysluplné aktivity, když byste společně neměli nějaký cíl. Nějaký společný milník, na kterém se vzájemně domluvíte a který vás bude pohánět na vaší cestě vpřed. Jak se to s aktuálními opatřeními povolí a bude zase možné volně cestovat, tak spolu můžete domluvit na tom, že si uděláte nějaký krátký výlet.

Třeba do Londýna, pokud se učí anglicky, nebo do Berlína, pokud poznává němčinu apod. Případně na nějaké místo, kde se daným jazykem mluví a do té doby je třeba, aby se naučilo aspoň trochu mluvit, abyste to tam spolu zvládli. :) Je to vlastně takový cíl pro vás oba.

Zcela jistě i pro vás, jako rodiče, protože určitě také budete chtít něco říct a mluvit a asi by vám nedělalo dobře, pokud by vaše dítě mluvilo lépe než vy. Tento cíl vás může tedy společně navnadit na to se do toho pustit, a tím pádem budete mít nějaký společný projekt, kterému se můžete věnovat a užít si přitom spoustu legrace.

Dejte si tedy nějaký společný milník, cíl, ze kterého se vám bude kouzlit úsměv na tváři a budete se na něj těšit. Může to být opravdu něco spontánního, zábavného a nenásilného. Nemusíte se nutit do přísného plánování.

Vymyslete něco svého, co vám udělá radost a pomůže k tomu, že se tomu pak jazyku budete s chutí a láskou věnovat. Samozřejmě, že to zase podpoří motivaci a hlavně je to něco, k čemu kráčíte. Vidíte tam ten cíl. Protože „když jdete a nevíte kam, tak je pak jedno, kam jdete”, jak víme z knížky Malého prince.

Tento milník vás na cestě udrží a budete mít směr.

Pravidlo č. 6: Tomuhle se vyhněte

Jsou věci, kterým je dobré se vyhnout a nahradit je něčím jiným…

1. Metoda cukru a biče

Bezcílné slibování odměn a zastrašování tresty – u dětí: tohle moc nefunguje, anebo když už, tak krátkodobě a v dítěti to vzbuzuje hodně negativní pocity buď toho, že je tedy dost dobré, když něco udělá dobře, anebo že je úplně k ničemu, když něco udělá špatně

Což se hodně podepisuje v neurologické úrovni vědomí a není to pro jeho další psychický vývoj, v souvislosti s jazyky, ani něčím dalším, moc přívětivé.

Pokud se jedná třeba o psaní úkolů do školy a dítěti se nechce, je vždy super domluvit si společná pravidla. Často to mám s dětmi na lekcích na klavír…

Řeknu, že hrát budeme, ale že si to uděláme hezké a užijeme si to spolu. Dítěti navrhnu, že si může vybrat, čím začneme jako první a uděláme si společně koncert. Na lekcích máme vždy příjemnou a útulnou atmošku a hned se hraje líp. Třeba jako tady s Terí. :)

Dám jim pocit, že oni vedou tu lekci. Zase je třeba trošku namotivovat a opravdu si to udělat pěkné, a to bez stresu a drilu. Spíš ať vidí, že třeba i psaní úkolů může být krásný rituál a hezky strávený čas. :)

U nás dospělých: je to trošičku jinak, protože kontrolu nad naším procesem poznávání jazyka, máme my sami. Já sama se odměňuji za to, pokud se mi něco podaří dokončit, nebo něco zvládnu, pochopím, naučím se něco nového. Odměním se třeba voňavou maličkostí, že si např. koupím květiny. :) Z toho se potěším a zase mám chuť pokračovat a jít dál.

Tohle si myslím, že je u nás dospělých, naprosto v pořádku. Co se ale týče trestů, tak ty neaplikuji. Pokud se mi nepodaří udělat to, co jsem si rozvrhla v termínu, vím, že to dokončím, ale třeba jen trošku později.

Když už se pro něco rozhodnu, znamená to, že znám svůj záměr a dělám to pro sebe a mým cílem je dokončit to. Mohu pak ale udělat ještě něco navíc, když to třeba v daném termínu nestihnu.

Je v pořádku, když třeba jeden den nic pro jazyk neuděláme, může se nám to stát. Je třeba se za to netrestat a ani si to nevyčítat, ale nemělo by se nám to stát 2x po sobě, to už je znamení toho, že něco nefunguje, jak má a měli bychom se nad tím víc zamyslet.

Co naopak doporučuji?

Pokud vám ale dělá dobře, když vám někdo pochválí, nebo dokonce udělí diplom, můžete to společně otestovat. Za dobrou práci si to zasloužíte. Samozřejmě dětem to vykouzlí obrovský úsměv na tváři a nadšení, které se bude dát nahmatat. :)

Můžete se například ocenit za to, že…:

  1. … plynule s porozuměním umíte přečíst texty vámi vybraných článků a při překládání jste si hezky vydedukovali jejich smysl, i když jste ještě nerozuměli úplně všem slovíčkům, která jste si ale pak vyhledali.
  2. jste si celých 14 dní psali seznamy do svého Goldlistu právě i z těch článků, které jste si přečetli a kde jste tato nová slova a spojení neznali (speciální nešprtací metoda, kterou vymyslet polyglot David James, spočívá v přepisování, díky níž si mozek uloží +- 30% informací do dlouhodobé paměti).
  3. jste porozuměli poslechu a už jste krásně dokázali rozpoznat jednotlivá slova, slovní spojení a celkový kontext sdělených informací.
  4. … a podobně.

Co funguje také velice dobře, je psát si diplomy předem, ale udělovat si je až po jejich dosažení. V takovém případě nás motivuje ke konkrétně zvolené studijní práci.

Jaké jsou klady udělování diplomů?

  • Dělením úkolu na menší kousky zpřehledňujeme dosažení cíle
  • každý krok je definován tak, že se dá s přesností a jistotou ověřit
  • kromě běžných školních cílů jsou uváděny i parametry znamenající pronikání do jazykové reality (např. čtení, které jsem zmínila, nebo si ale stejným způsobem můžeme naplánovat rozhovor s cizincem, napsání dopisu apod.)
  • diplom zároveň plní funkci ocenění, slavnostního zviditelnění našich výsledků a má silnou motivační úlohu. Zase si z toho můžeme udělat krásný rituál a s dětmi především, kdy si uděláte slavnostní atmosféru při předávání. :)
  • dobré také je, pokud součástí splněného úkolu, jež je na diplomu napsaná, je další část, která jakoby není úplně dodělaná, což nás následně vede k tomu, že se jí můžeme dále věnovat a opakovat. Příklad: Třeba máte dvojjazyčnou knížku, přečetli jste z ní první dvě kapitoly, ve kterých jste si označili a vyhledali neznámá slova. Dál ale můžete ve čtení knížky pokračovat a tato vyhledaná slova opakovat. :)

2. Kontrolor v patách

Pokud budu jmenovat další věc, které byste se měli vyhnout, je to neustálá kontrola. Nikdo z dětí nechce být neustále kontrolován a určitě to znáte z vlastní dětské zkušenosti.

Mnohem více doporučuji mít s dětmi společnou dohodu, důvěru a systém. Systém je podstatný, protože bez něj v jazyce skončíme za 14 dní.

Jak jsem zmínila, mnohem lepší je mít s dětmi společně domluvená pravidla, kdy dítě ví, co se po něm chce (např. zmíněné domácí úkoly, které jsou často kamenem úrazu) a následně je za to zodpovědné.

Je super i tímto děti odmalička učit zodpovědnosti, samostatnosti a přístupu. Např. že do 17. hodin večer má mít úkoly hotové. Když si s tím nebude vědět rady, může za vámi kdykoliv přijít. To je právě ten systém, díky kterému se v něm krásně budete oba dva orientovat.

Systém stanovíte tak, že si odpovíte na otázky: co, kdy, kde, jak, s kým. A máte základní strukturu. Dítěti pak můžete dát prostor v tom, že je jedno, kdy si to udělá a jak, ale v ten daný termín to bude zkrátka hotové. Máte pak i snažší možnost kontroly, a to nenuceně. Dítě se navíc bude cítít dobře, protože mu v tom věříte, důvěřujete a máte mezi sebou větší důvěru.

Z toho tedy vyplývá, vyhněte se tlaku, kontrole, ale spíš je nahraďte pevným systémem, důvěrou a prostorem.

3. Vydíravé věty a manipulace

Dále se pak vyhněte větám typu vět: Prostě to musíš udělat, protože ti to říkám! Tak tím dítě 100% zastavíte v nějaké chuti se tomu věnovat a šprajcne se. Pokud třeba nebude chtít něco dělat a věnovat se jazyku, psát úkoly apod.

Je to takové povyšování se nad ním, protože jste jeho rodič a ono je malé a musí poslouchat. Spíše bych ho nahradila tím: Jak si to tedy představuješ ty? Máš nějaký návrh? Vyber si jednu věc a pojďme ji teď udělat.

Samozřejmě, že děti se kolikrát vykrucují a budou to na vás zkoušet. Vím, o čem mluvím, protože víc jak 10 let učím děti i dospělé jazyky a hru na piano, ukazuji cesty, jak toho jednoduše dosáhnout a tak vím, jak děti reagují, pokud se jim něco nechce dělat.

Ale v tomto případě je třeba říct: Podívej se, máme spolu dohodu a pravidla, která jsme si společně odsouhlasili… a zase se v případě nutnosti kdyžtak odpíchnout od těchto stanovených pravidel. Pak to většinou zpracují, vymyslí svůj návrh a jdou to udělat. :) Ozkoušeno na nespočtu dětí. :)

Jak jsem psala, můžete mrknout i na přístup po vzoru Summerhillu, který jsem publikovala v rámci svého článku a podcastu #2 O podpoře vs. nepodpoře, jak se s ní vyrovnat a mé super technice, který si můžete přehrát a přečíst tady >>

Popisuji tam výzkum a experimenty indického vědce a informatika, který se věnoval vzdělávání v souvislosti s dětmi. Zjišťoval, kdy jsou motivované a jak na to jít, plus jaké byly výsledky.

No a nyní se na tu motivaci podíváme trošku z jiného úhlu pohledu.

Můj vlastní průzkum

Začátkem října 2020 jsem dělala komplexní průzkum, abych zjistila, co lidi při poznávání jazyků nejvíce trápí a jak konkrétně bych jim ještě víc mohla pomoci.

Zajímavé bylo, že u otázky: Co si myslíte, že je při studiu a poznávání jazyků nejdůležitější?, mi více jak 50% z celkových respondentů (a že jich bylo skoro 200), odpovědělo, že je to motivace a vytrvalost. A tak se ptám, zda-li tomu tak skutečně je.

Naše osobnost, studium a úspěch

Které složky lidské osobnosti se nejvíce podílejí na úspěšném studiu jazyka? Odborníci hovoří o třech faktorech: motivaci, schopnostech a inteligenci. Jejich podíl na úspěchu je přibližně tento: 33% motivace, 33% našich schopností a 20% inteligence. Ostatní faktory tvoří už jen zbylých 14%.

Určitě vás potěší fakt, že většinu schopností, kterých je zapotřebí k poznávání jazyka, je možné získat a rozvinout pravidelným studiem a tréninkem.

Je dobré trénovat si paměť, schopnost rozeznávat a reprodukovat jednotlivé hlásky a napodobovat intonaci lidské řeči. Zároveň tím i kultivujeme své vyjadřovací schopnosti v mateřském jazyce.   

Ano, motivace je pro poznání jazyka klíčová. Na mých stránkách si také můžete stáhnout relaxační mp3 nahrávku Motivace k poznání jazyka, která vám ukáže, jaká je ta vaše skutečná vnitřní motivace, která vyvěrá z vás samotných a vede vás k dosažení svých milníků.

Tato mp3 nahrávka je zcela zdarma a díky ní objevíte váš vnitřní tažný motor, pro poznání toho jazyka, pro něž se rozhodnete.

Motivace a její typy

Já jsem si vždycky myslela, že jsou dva typy motivace. Tím prvním typem je motivace vnější: stimul a podnět nám dodává okolí. Motivace tedy přichází zvějšku. Jsou to třeba rodiče a učitelé kvůli dobrým známkám ve škole, šéf a naše pracovní prostředí, abychom zvládli jazyk, dokázali vést jednání a jezdit na služební cesty apod.

Druhým typem je motivace vnitřní: stimul a podnět dáváme sami sobě. Dává nám to osobní smysl a záměr. Proč to, co děláme, skutečně děláme a co nám to přináší.

No ale díky tomu, že se již několik let profesionálně zabývám neuro-psycho lingvistikou, tzn. neuro-psychologií v jazycích a neustále se vzdělávám novými přednáškami na různých zahraničních univerzitách.

Na základě přednášky jednoho psychoterapeuta z univerzity v St. Petersburgu změnila názor a zjistila jsem, že vnější motivace v podstatě vůbec neexistuje. Existuje pouze naše vnitřní motivace.

Když se něčemu nechceme věnovat a i přesto nás někdo motivuje zvenčí, tak nám to nevydrží moc dlouho a většinou s tím i tak za čas skončíme.

Kdežto pokud máme svou vnitřní motivaci opravdu silnou, žene nás vpřed, máme záměr a vidíme smysl toho všeho a toho, proč to děláme a co nám to přináší, tak jsme potom mnohem schopnější a odolnější na té naší vytyčené cestě vytrvat. Taktéž mnohem lépe zvládáme i všechny překážky, které nás tam čekají.

Pohled moderní neuropsychologie

Z psychologického hlediska tedy funguje pouze motivace vnitřní. Nikdo není schopný vás dlouhodobě namotivovat zvenčí. Tomu se říká stimulace, nikoliv motivace.

Co je tedy důležité mít pro svou motivaci, abychom uskutečnili akční kroky a dali věci do pohybu?

Je třeba mít inspiraci. Položte si otázku: Čím mě tento jazyk (němčina, francouzština, angličtina, španělština, italština, ruština – prostě jakýkoli je vašemu srdci blízký) inspiruje?

Toto pravidlo platí napříč všemi vztahy. Ať už těmi mezilidskými, tak k čemukoli jinému. Potřebujeme vědět, čím nás to inspiruje. Může to být třeba i váš partner. Čím vás inspiruje k tomu, abyste s ním zůstali?

Potřebujete mít tuto svoji vnitřní motivaci k tomu, abyste byli schopní si porovnat ve vztahu k sobě samým, zda to, co v jazyce děláte a jakým způsobem to děláte, vám vůbec vyhovuje a jestli je to pro vás to pravé.

A samozřejmě následně měli další motivaci v tom pokračovat.

Znáte se? A znáte se fakt dobře?

Jak poznáte, zda-li vám to vyhovuje, či ne? Je to primárně závislé na tom jak se znáte, jací jste a celkově jaký jste typ osobnosti. Pokud si vyhodnotíte: Ano, chci v tom pokračovat a stojí mi to za to, protože mi to NĚCO dává, většinou následně pokračujete. No a pokud ne, tak většinou skončíte a vykašlete se na to.

Toto za vás nikdo neudělá a ani nikdo jiný cítit nebude. Tady hrajete hlavní roli pouze a pouze vy. I z tohoto úhlu pohledu vnímám, že skutečně vnější motivace nefunguje. Je to opravdu jenom stimulace.

Pokud nebudete znát smysl toho, z jakého podnětu jazyk poznáváte, co vám to přináší, tak vás nikdo jiný nenamotivuje. Platí to samozřejmě napříč oblastmi a vztahy, jak již jsem zmínila. A jsme opět u bodu číslo 1, kterým jsem začala.

Jedna věc, co vám pomůže

Pokud bych mohla jmenovat pouze jedinou věc, která mě v jazyce vždy namotivuje, dodá mi podporu v mém vlastním vnitřním záměru a ve smyslu toho, z jakého důvodu vůbec jazyk poznávat, je to možnost pobavit se s někým v daném jazyce. Byť jenom v krátkém rozhovoru.

To mě vždycky dobije a nalije krev do žil. Dodá mi to sílu jít dál, nabudí mě to, rozletí se mi v břiše motýli a je mi blaze. Toto doporučuji každému zažít. Jsem si 100% jistá, že pokud zvládnete mluvit s někým v jiném jazyce, než je váš mateřský, byť jen v krátkém rozhovoru, tak vás to obrovsky namotivuje a zvýší vaše jazykové sebevědomí.

Moje kouzelné poselství na závěr

Blížím se ke konci tohoto článku a podcastu. Přece jen, na toto téma by se dalo povídat a psát dlouho, ale vše má svůj limit a konec.

Na závěr bych vám tedy ráda řekla, že existuje jen jediný způsob, jak poznat vámi vytoužený jazyk a zdolat tu svou horu…, a to….

ZAČÍT

Vykročit a jít vpřed. Dělat krůčky. Z lásky. Z lásky k sobě. Protože jste to vy, kteří touží zažít tu nádheru toho, když můžete mluvit i v jiném, než svém rodném jazyce. Vytrvat. Odměňovat se. Užívat si to. Radovat se z toho. ✨

O tom to celé je.

✨ Oslavujme tento nádherný proces poznávání nového a dovolme si prožívat ty radosti, které nabízí. Není to totiž jen nuda a dřina a učení se jazyka z knížky. Dle mého je to živá krása. Protože jazyk je živý. Je to vlastně život ve slovech. 😍

Dovolte si ho objevit a ciťte ho v každém kontaktu s ním. ✨

Krásný den.

Vaše Markét.

Markéta Králová

Jsem online lektorka jazyků a hry na klavír, certifikovaná neuro jazyková koučka a mentor. Také podporovatelka a propojovatelka jazykomilců, tedy těch, kteří se rozhodli poznat nějaký cizí jazyk.

Mojí úlohou je být průvodkyní na cestě poznávání jazyků, ukázat vám, jak se jazyky učí polygloti a provést vás jejich zážitkovým poznáním.

Jazyky propojuji s psychologií, NLP, osobním rozvojem a cestováním.

Miluji cestování, jazyky, hudbu, zpěv, spiritualitu a krásu. Mým posláním je vést lidi k přirozenému a zážitkovému poznání skrze vlastní prožitky, zejména v jazycích. Naplňuje mě předávat a sdílet s vámi to, co umím a znám. Je to moje životní mise a poslání.

Mou vášní je poznávání lidí, jejich příběhů a vím, že pro některé není vůbec lehké zvládat nároky dnešní společnosti a udržet s ní tempo.

A na základě toho vzniklo vzdělávací centrum SOLIS ORTUS, kde provádím samouky světem přirozeného poznávání jazyků a zároveň společně se svými lektory organizuji individuální, skupinkové a zážitkové kurzy cizích jazyků, doučování předmětů, výuky hry na hudební nástroje a zajišťuji překlady, korektury a tlumočení.

Jsem autorka jazykového diáře, elektronických knih, výukových videí a meditací, lektorka živých seminářů a workshopů.

Napsat mi můžete na email marketa@solisortus.cz

Připojte se k Hurá za poznáním na Facebooku >>

Načerpejte inspiraci na Instagramu >>

Inspirujte se na YouTube >>

Komentáře