O cestě se zpívá nejenom v songu Tomáše Kluse a Kryštofa. Náš život je pomyslná cesta, na které se toho máme hodně naučit. Přečtěte si inspirující krátký příběh od Portia Nelson.
Kapitola 1
Jdu po ulici. Na chodníku je velká jáma. Spadnu do ní. Jsem ztracená… Nemohu si pomoci. Nemohu za to. Trvá mi věky, než se z ní dokáži dostat.
Kapitola 2
Jdu po ulici. Na chodníku je velká jáma. Dělám, že ji nevidím. A spadnu do ní zase! Nemohu tomu uvěřit, je to na stejném místě! Ale já přece nemohu za to, že tam ta jáma je. Opět mi trvá docela dlouho, než se z ní dostanu ven.
Kapitola 3
Jdu po stejné ulici. Na chodníku je velká jáma. Vidím ji. Ale opět do ní spadnu – je to už zvyk. Viděla jsem ji. Vím přesně, kde jsem. Je to moje chyba. Okamžitě se vzpamatovávám a rychle se dostávám ven.
Kapitola 4
Jdu po stejné ulici. Na chodníku je velká jáma. Obejdu ji.
Kapitola 5
Jdu po JINÉ ulici.
Co z toho plyne?
Každý z nás může někdy šlápnout vedle. Důležité ale je, nedělat ze sebe oběť, uvědomit si svoji situaci a ačkoliv je to velmi bolestivé, zvednout se a jít dál. Naštěstí máme volbu a můžeme změnit trasu naší cesty i náš směr. Jsme přece tvůrci svého života, tak toho naplno využívejme!