Donekonečna se učit jazyk, anebo už konečně mluvit a komunikovat?

Možná jste se i vy učili jazyk klasicky ve škole a pak jste léta navštěvovali, nebo navštěvujete nějaký jazykový kurz, kam chodíte s několika dalšími lidmi. Pořád se něco učíte a opakujete si, ale když na vás kdekoli někdo promluví daným jazykem, zkoprníte a nevydáte ze sebe ani hlásku. Anebo jen velice omezeně a až když člověk odejde, vzpomenete si na to, co všechno jste mu mohli říct.

Anebo další příklad. Zahraniční kolega si s vámi v práci chce o pauze popovídat v kuchyňce při kávě a více se sblížit… Vy se ale modlíte, ať na vás hlavně nemluví, protože vás polévá horko a padáte do mdlob jen při pouhém pomyšlení na to, že byste s ním měli komunikovat a něco mu říkat (třeba v němčině), a tak si rychle uděláte kafe a z kuchyňky rychle vypálíte pryč.

To jsou pro příklad dva typické příběhy, které slýchám denně. Pořád se něco nového učíte, ale v jazyce nekomunikujete a nemluvíte. Dokonce je možné, že tuto část sami zavrhujete a děláte, že neexistuje. Nechcete ji vidět, anebo si ani neuvědomujete, jak potřebná je, protože nevyhledáváte příležitosti k jejímu rozvoji a tréninku.

Vztek a lítost na scéně

Samozřejmě, že když se ale potom postavíte nějaké takové situaci tváří v tvář, štve vás a zároveň mrzí, že se nedomluvíte. Přicházíte tím tak o mnoho cenných kontaktů, přátel, chvil, zážitků a informací, které se můžete dozvědět a v konečném důsledku se cítíte trapně, hloupě a jste nešťastní a frustrovaní sami ze sebe, že to nedokážete.

Připadá vám to povědomé? Určitě vás ale uklidním tím, když vám povím, že to není tak úplně vaše chyba, když tomu tak je. Z velké části se na vašem současném stavu podepsalo školství, a to, jakým způsobem jsme v něm byli vedení k jazykům a jejich poznávání.

Bohužel i učitelé jsou v tomto směru ve výuce velice limitovaní a nemohou realizovat vše, co je napadne, protože musí dodržovat osnovy a stanovené předpisy, které vydává ministerstvo školství, a které jsou mnohdy velice zastaralé.

Mým cílem není znehodnocování školského systému, jak by se mohlo zdát, je prostě takový, jaký je. Chci vám spíše zvědomit a ukázat principy, jakými jsme se desítky let jazyky učili a co zcela přirozeně vedlo k tomu, že v nich spontánně nedokážeme komunikovat, a posvítit na cestu, která vede k mnohem radostnějším prožitkům z poznávání jazyků.

Hybná síla všeho = pozornost

Primárním principem je FOCUS, chcete-li pozornost, zaměření se. Kam směřujeme svoji pozornost, to sílí, rozvíjí se, roste a vzkvétá. V jazycích to platí stonásobně. A proto je třeba převzít za své výsledky plnou zodpovědnost a nečekat na to, co vás naučí ostatní. Ať už učitelé, lektoři, nebo někdo další.

Zkrátka vyrůst z role poslušného žáka, který udělá všechno, co mu řekne paní učitelka, ale nějak zapomíná na to, že se může svévolně rozhodovat, sám si vybírat, co je mu příjemné, co má rád, co chce ve skutečnosti poznávat, co potřebuje pro svůj život a na co se chce zaměřit.

Pozornost je hybnou silou vesmíru a všeho, pro co se rozhodneme.

My sami máme schopnost a sílu realizovat vše, pro co se rozhodneme a nyní je čas, kdy můžeme. Mysleme na tu volnost a možnost vlastní realizace. :) Do škol už nechodíme, a pokud je někdo, kdo čte tento článek a je stále školou povinný, může se jazyku věnovat ve volném čase po svém a ochutnat tak něco nového.

Něco k zamyšlení…

V momentě, kdy vám píšu tento článek, poslouchám na pozadí v němčině seriál Ein Haus mit tausend Gesichtern, což je v podstatě seriál My všichni školou povinní z roku 1984, akorát dabovaný v němčině.

Tento seriál mám moc ráda a už jako malá jsem ho hltala. Měla jsem takový svůj rituál. Každou neděli po obědě, kdy ho vysílali, jsem si při něm hrála na učitelku. Vzala jsem si sešity a při sledování televize je opravovala. :)

Vždy se mi vykouzlí úsměv na tváři, když si na to vzpomenu. :) Avšak mám takový dojem, že celkový obraz školství, zachycený v seriálu, se do jeho dnešní podoby moc nezměnil.

Před nějakým časem jsem v dalším skvělém českém filmu Setkání v červenci zachytila praktickou ukázku toho, jak to ve školách v hodinách jazyků fungovalo a stále funguje, a tak jsem vám tuto část sestříhala, abyste ji mohli vidět i vy. Schválně si všímejte, jak je pozornost v jazyce směřována výhradně ke gramatice, poučkám a k absolutní správnosti tvoření věty.

Jaké by ale bylo skvělé, kdybychom se místo na gramatické poučky, soustředili na plynulost komunikace a vyjádření toho, co potřebujeme říct a pak to skutečně řekli, že ano? :)

Nespokojenost nás žene dál

Osobně vnímám, že nespokojenost v každém směru a v každé oblasti (třeba ve zmíněné komunikaci a mluvení v různých jazycích), nás žene dál. Až když jsme nespokojení, akceleruje nás to k nějakému dalšímu růstu a pro svůj vytoužený vnitřní pocit za ním jdeme. Sebereme se a vykročíme na cestu. Máme totiž vnitřní motivaci. Chceme a potřebujeme v životě něco zažít, něco objevit, nějak se realizovat a nějak se přitom cítit. Být naplnění. To je to, oč tu běží.

A tak pokud jste i vy rozhodnutí vykročit na cestu a konečně začít komunikovat, ráda s vámi půjdu a budu vaší průvodkyní.