„Cestujte a učte se s úsměvem“, říká francouzštinářka SOLIS ORTUS Petra

Péťo, proč učíš francouzštinu a co tě na ní nejvíc baví?

„Francouzština, ač se jeví komplikovaně, je nádherná na poslech. Pro cizince není jednoduché poznat, o čem se mluví, pokud nemají alespoň nějaký vhled do tohoto jazyka, ale zároveň kultury francouzského národa.

Je mnoho mylných přesvědčeních, které se o Francouzích říkají a nemají s realitou nic společného. Tento vhled by poskytl můj 10-měsíční pobyt ve francouzské Bretani, kde jsem mohla nahlédnout do světa, který byl na míle vzdálený mým představám, ale právě o to víc mi utkvěl a za poznání této odlišnosti jsem moc ráda.

Díky tomu jsem právě získala lásku k tomuto jazyku, protože mě mnohokrát pobavil a umožnil mi začít vnímat svět jinak. Toto poznání ráda předávám lidem dál, se zájmem a ochotou, kterou jsem viděla právě u Francouzů, chci probudit i ve studentech vztah k tomuto jazyku, který není na naučení až tak lehký.“

Jaké metody využíváš při učení jazyka?

„Říká se „kolik umíš jazyků, tolikrát si člověkem“. Pro mě je učení se čehokoliv nového a jazyka obzvlášť poznáváním jiného rozměru a způsobu uvažování, který je v učebnicích málo znatelný. Naučit se mluvit jako kniha není až tak těžké, ale umět přemýšlet v tom jazyku, je to, co považuji za skutečnou znalost člověka.

Ráda používám obrázky, hodně konverzuji a snažím se, aby nevznikla propast mezi slovíčky, které se bifluji nazpaměť a která používám. Snaha je vždy efektivně propojit to, co je potřeba se skutečně naučit a pochopit (gramatika a slovíčka) s nějakým celkovým vnímám toho jazyka.

Důležité je, aby to člověka bavilo, každý jsme nějaké a tak se i metody liší. S někým pracuji přes myšlenkové mapy, uspořádávání do tabulek a u někoho naopak přes obrázky, popisy a doplňuji to věcmi, které třeba mně osobně ve škole chyběly, a nebyl na ně kladen důraz. Školní systém mě naučil, co chci dělat jinak, a tak se nebojím experimentovat a zkoušet to.“

Co si myslíš o přirozeném a zážitkovém učení bez učebnic?

„Přirozenost v učení se jazyka je důležitá stejně tak jako OTEVŘENOST. Učebnice je pro mě jako učitelku vodítko, ale učit se v praxi, je mnohem lepší, zábavnější a praktičtější. Ve skupině se dají skutečně vymýšlet různé aktivity – třeba divadlo, to je skvělá záležitost.

Je tu i možnost využívat své vlastní pomůcky, které se více nebo méně osvědčí a studenti si je lépe zapamatují, protože to „není ta stránka v učebnici“. Interakce s druhými v tomto ohledu velmi pomáhá, protože tím vznikají situace, které se nám vybavují lépe než tabulka v učebnici.“

Jak vypadá tvoje hodina francouzštiny?

„To není lehká otázka. Hodiny bývají různé, aktivity se střídají, ale vždy záleží na tom, jaký je cíl. U příprav na zkoušky je to samozřejmě více o tom společném studování, které se snažím maximálně prakticky se studentem probrat i vyzkoušet a naučit se využívat frází, které se mu skutečně můžou hodit. Promíchává se čtení, opakování různých situací a látky, ale také zapsání si látky.

Někde je to zas více postaveno na konverzaci k danému tématu, rozšiřování slovní zásoby, ale hlavně je důležité, aby nikdo nebyl ve stresu – hlavně časovém. Zásada číslo jedna pro mě je: „Aby byl student v pohodě a bavilo ho to.“ Jen tímto způsobem se dá něčeho dlouhodoběji docílit a dosáhnout.“

Jak ses naučila francouzsky ty?

„Francouzsky jsem se začala učit v šesté třídě na základce. Po šesti letech jsem absolvovala právě 10 měsíců v prostředí francouzské vesnice, kde se „učebnicové“ znalosti převedly do mluvené praxe a poznání kultury, ve které jsem po tu dobu žila, mi dalo náhled na myšlení lidí a nové vnímání jazyka. Po návratu se vzdělávám dále v dalších kurzech pro udržení jazyka.“

Jak se ti spolupracuje se vzdělávacím centrem SOLIS ORTUS?

„Moje spolupráce je střednědobá, ale z myšlenky centra jsem nadšená, stejně jako jeho majitelky, kterou je báječná žena, se kterou mám tu čest se poznávat i trochu blíže. Věřím její vizi a tomu, že se věcem věnuje naplno, což samozřejmě i centru samotnému dodává na živosti, která je pro jakékoliv vzdělávání důležitá.“

Čemu jinému se věnuješ, když neučíš?

„Těch koníčků mám hodně a různě se mi to prolíná, občas něco mizí a něco nového se objeví. Pro mě je důležité zkoušet nové věci, rozšiřovat si obzory a jakým způsobem, to už je na životu samotném. Ráda pomáhám lidem, podporuji své přátelé a žiji své sny.

Můj život je jako tanec, tančím tělem i duší, kdykoliv je příležitost. Moje láska je vidět v mém tvoření, které možná nevypadá vždy umělecky, ale dělám ho s láskou. Moje odvaha je vidět ve spontánnosti činů, které jiným připadají bláznivé, a s tímto přístupem se snažím prožít každý okamžik svého života.“

Máš své životní motto, kterého se držíš zuby nehty?

„Motto nemám. Nebo pokud se počítá: „Žij naplno.“ Za všech okolností vždy následovat to, co si přejete v hloubi srdce a najít způsob, jak toho dosáhnout.“

Prosím, doplň mě: Nikdy bych nebyla tam, kde jsem, kdybych…

„…nepřijala minulost takovou, jaká byla, nežila přítomným okamžikem, jaký právě je a nevěřila budoucnosti, kterou tvořím právě teď.“

Co děláš pro zlepšení své nálady?

„Usměji se. Najdu něco, co i přes všechnu nechuť (momentální) chci dělat, velmi často je to zpěv nebo procházka venku.“

Jaký je Tvůj životní sen?

„Životních snů mám hodně, ale ten nejdůležitější je nebát se a všechny ty životní sny si splnit.“

Co Tě naučil život?

„Život mě naučil… všemu, co umím. Respektu a pokoře.“

Co bys popřála všem zapáleným cestovatelům a studentům jazyků?

„Cestujte a využívejte jazyk jako prostředek k seznámení. Otevřenost a ochota poznat něco nového, může být vzrušující a nikdo vás nenutí souhlasit s životním stylem jiných lidí. Buďte otevření všemu, co přijde a hlavně – CESTUJTE A UČTE SE S ÚSMĚVEM.“

Co máš na svém životě nejraději?

„Život samotný. Skýtá mnoho příležitostí a možností, ze kterých si můžu vybírat a žít tak život, jaký chci já. Kdo pochopí, že jeho život je v jeho rukou, vyhrál. Protože pak už nemusíte hledat chyby, stačí se na to podívat jen z jiného úhlu pohledu a hned může být zase světlo tam, kde je tma a láska tam, kde byla předtím nenávist a nepochopení.“

Je ještě něco, co chceš sdělit světu? :)

„Světu bych chtěla říci, že mu děkuji za hojnost, které se mi dostává a za to, že zde můžu být. Světu jako lidem, kteří čtete, chci říct, že i když vás neznám, mám vás ráda a přeji si, abyste byli šťastní tak, jak jsem já, protože je to bomba a mít to s kým sdílet, je úžasné.“